Your world of Wpdance.com, Wpdance.com by WpDance

Home » Články » Zničili jsme si český film! To jsme chtěli?

Zničili jsme si český film! To jsme chtěli?

admin Pro 13,2012 žádný komentář

Po revoluci, neměli producenti českých filmů na růžích ustláno. Vlastně s málem peněz, které vždy dali nějak dohromady (často s přispěním vlastního majetku), nějak film natočili.Trochu pomohla televize, něco málo přidal fond, něco sponzoři. Za takový peníz, který často stačil jen na pokrytí primárních nákladů (filmaři šli do filmu s vlastním věcným plněním – tedy pracovali léta zadarmo), nakonec film dokončili.

Čeští diváci měli český film rádi a do kina přišli. Novináři byli vesměs objektivní a vše zdánlivě fungovalo. Z dnešního pohledu vlastně idyla.

Raději americký thriller

Současná krize je spolu s cenou lístku jedním z faktorů, že lidé méně chodí do kina. Když už do kina jdou, raději volí americké velkofilmy a na český film si „počkají“ do televize nebo na internet, kde film stáhnou zdarma z pirátského serveru. Z toho však tvůrcům téměř nic neplyne. Proti tomu náš stát nijak legislativně nebojuje a policie je bezbranná. S cenou kin bohužel producenti ani distributoři nic neudělají – diktují si ji multiplexy se zahraničními majiteli, které zajímá zisk.

Krize dolehla samozřejmě i na televize – koupit hotový velkofilm ze zahraničí je mnohonásobně levnější a jistější než investovat do nejistého českého filmu.

Dalším pilířem, na kterém stál český film, je Státní fond pro podporu a rozvoj kinematografie, kde nyní nejsou peníze a díky vetu prezidenta Klause asi ještě dlouho nebudou. Bohužel ale ani v letech kdy bylo ve fondu více peněz, fond problém zcela neřešil.

Množství českých filmů

Bohužel neexistují závazná pravidla podle jakého klíče peníze rozdělovat. V minulosti, aby se všichni žadatelé uspokojili, byly často podpořeny projekty, které do kina prostě nepatřily. V roce 2009 tak vzniklo neuvěřitelných 40 celovečerních filmů. Premiéra českého filmu přestala být svátkem a stala se rutinou.

A myslím, že právě v té době se od českého filmu začali odklánět diváci, kteří se často – a právem – v kině spálili filmem, který patřil pouze do televize, nebo byl prostě špatný.

Krize dolehla v neposlední řadě i na firmy, které dříve český film alespoň lehce sponzorovaly.

Zásadní role novinářů

Posledním hřebíkem do rakve českého filmu zatloukli novináři. Mají ohromný vliv na vnímání současného českého filmu. Místo těch, kteří znají problémy filmařů, stojí při nich a vědí, že natočit český film není nic snadného, se z nich často stala armáda brojící proti českému filmu.

Novináři s rozhledem a znalostmi postupně mizejí a nahradila je nekonečná armáda internetových rychlokvašek, kteří po zhlédnutí dvou filmů od Tarantina a půl filmu od Lynche získali pocit bohorovnosti. Místo podpory naší kultury, jen přebírali zahraniční tiskové zprávy a bezhlavě živili kulty často hloupých amerických blockbusterů. Vždyť přece když se ve světě píše, že je to skvělý film, nemůžeme v Čechách napsat něco jiného. Co by tomu řekli kolegové?Namísto osvěty českého filmu se za co nejvtipnějším titulkem často předháněli jak nejlépe kopnout do toho či onoho tvůrce. Pod pláštíkem „objektivity“, srovnávali nesrovnatelné a tím ještě podporovali naštvání diváků na český film. Stále stejná písnička – vždyť divák platí stejně za český i americký film. Má tedy nárok na stejnou kvalitu.

Ve světě ročně vznikne zhruba 3000 filmů a k nám přijde jen maličký zlomek toho nejdražšího. Tyto filmy dělají armády lidí a stojí stonásobně více než české filmy. Studia je dělají pro stamilionové trhy, kdežto u nás film dělají malé party lidí, kteří se snaží něco sdělit nebo třeba diváky jen pobavit v lokálním neprodejném jazyce. Jdou do toho hazardu s tím, že se jim peníze třeba nikdy nevrátí a že leta nedostanou zaplaceno. Přesto to stále znovu podstupují, aby nějaké filmy vznikaly. Každý ze země vydupaný český film je vlastně malý zázrak. O tom se už nepíše – není to sexy.

Ohromný zlom v roce 2012 – Nezájem o české filmy

Dlouho jsme byly jedinou kinematografií na světě, kde byla domácí produkce navštěvovanější než americké firmy. To ale nyní skončilo a v roce 2012 nastal zásadní zlom.  I mainstreamové komerční filmy, které ještě v roce 2010 mohly atakovat pomyslnou hranici milionu diváků, jsou dnes „vděčné“ za polovinu.

Letos jen lehce překročily hranici 400.000 diváků dva filmy, což je hranice, kdy se POUZE VRÁTÍ náklady na výrobu – znovu zdůrazňuji slovo POUZE a VRÁTÍ. Několik filmů se pohybuje okolo hranice 200.000 a zbytek je hluboko pod 100.000 diváků. V reálných číslech to pro producenty znamená, že se pouze dva filmy přiblížily k tomu, aby se ZAPLATILY a ostatních 25 skončilo ve ztrátě od 10 do 20 milionů. U nás skutečně nejsou bohatí producenti.

Nelze postavit sebevražedný obchodní plán na tom, že obětuji 3-5 let života filmu, který když budu mít sakra velké štěstí a bude extrémně úspěšný, tak skončím „jen“ s malým dluhem. Pravděpodobně ale bude jen středně úspěšný a skončím s hodně velkým dluhem.

Myslím, že se čeští filmaři snažili léta držet film zuby nehty. O nehty jsme přišli už dávno a zuby letos jeden po druhém postupně vypadaly nebo nám je někdo vylámal.

A Konec?

Bohužel opravdu nevidím ono pomyslné světlo na konci tunelu. Bojím se, že jsme si postupně a tiše zničili další pilíř naší kultury a globální „trh“ nás dostal tam kam chtěl. Do role slepých konzumentů nekvalitní, ale reklamě dokonale postavené, „kultury“. Současný systém jak financovat české filmy je mrtvý a filmy nebudou. Možná se za několik let divákům po českém filmu zasteskne a třeba si budou přes internet u konkrétních tvůrců filmy předplácet ještě před jejich natočením.

Text: Jan Tománek (email: tomanek@aaa-studio.cz) – producent a režisér, Foto: Tomáš Novák (Český rozhlas)

 

Dodatek 10.12. 2012 – po diskuzích na internetu: 

Kromě crowd financování, kterému ze zkušenosti v Čechách příliš neveřím, (pro českého člověka je totiž  OHROMNÝ rozdíl mezi – napsat v diskuzi „podpořím“ a pak opravdu vytáhnout peníz z vlastní peněženky) jsou tři další možnosti, které jsou ale ve výsledku stejně nefunkční.

  1. Diváci a novináři budou akceptovat české filmy, takové jaké jsou – tedy vlastně vyráběné na koleně za 100x méně peněz než v USA, ale nebudou volat po tom, že nevypadají jako 100x dražší film z Hollywoodu. Sem spadá i kategorie rad s níž jsem se setkal „točit filmy ještě levněji“ – ano, jistě to jde, ale pak se kvalita oproti Hollywoodu zákonitě ještě zhorší.
  2. Čeští filmaři budou točit pouze v angličtině pod velkým studiem. (To ale neřeší problém českého filmu).
  3. České filmy bude platit stát a granty (ale pořádně a důstojně), ale zde je prostor pro kamarádšofty, korupci a malý český rybník, kde si lidé hrají malou domů. (Také to není dobré řešení – zvlášť ne v Čechách)  Snad možná, pokud budou jasná a transparentní pravidla.

>> Původní text najdete a diskutovat můžete na facebookové stránce Jana Tománka.

>> Názory můžete posílat i na e-mail autora článku tomanek@aaa-studio.cz

Štítky

Add To TwiiterRetweet This Post item information on FacebookShare This Stumble ThisStumbleUpon This Digg ThisDigg This Add To Del.icio.usBookmark This

Napsat komentář

Contact Form Powered By : XYZScripts.com