Your world of Wpdance.com, Wpdance.com by WpDance

Home » Články » Debata FITES a ARAS: Čeká nás velký třesk mediálních zákonů

Debata FITES a ARAS: Čeká nás velký třesk mediálních zákonů

admin Čvc 17,2014 žádný komentář

O změně systému volby do rad České televize, Českého rozhlasu i Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se mluví už tolik let, že na tomto tématu stačilo vyrůst a zestárnout několik generací novinářů, komentátorů a mediálních odborníků. Jen málokterý ale stále věří tomu, že by k nějaké změně opravdu mohlo dojít. Různých, občanských, poslaneckých, nebo ministerských iniciativ, které se o změnu legislativy zasazovaly, už tu sice byla celá řada, jenže žádná nakonec neskončila úspěchem. Nyní se nicméně zdá, že by nejnovější iniciativa, za kterou stojí Ministerstvo kultury, mohla mít přeci jen úspěch.

<< Článek vyšel v časopisu Synchron 2/2014 – celý časopis ke stažení zde >>

<< Stenografický záznam celé debaty zde >>

Německý model hrál roli už v devadesátých letech

Pro pochopení současného stavu se ovšem musíme vrátit o více než dvacet let zpátky a připomenout si, jak se vůbec přihodilo, že členy mediálních rad dnes volí poslanecká sněmovna. Tak tedy, bylo nebylo… Začátkem devadesátých let, když probíhala změna z médií státních na média veřejnoprávní a když začalo budování duálního systému, nebylo nápadů domácích a tak hledali zákonodárci inspiraci v zahraničí. Stalo se tedy a české, respektive tehdy ještě československé, mediální zákony byly inspirovány mimo jiné i dnes tak často zmiňovaným německým, respektive bavorským mediálním právem a měly obsahovat i onen německý model volby do mediálních rad.

Rychle se ovšem ukázalo, že zdaleka ne vše je možné převést z německé reality, do české praxe. Kamenem úrazu se stal právě systém volby členů mediálních rad. Německé zákony totiž pracovaly se systémem, kdy jsou členové mediálních rad vybíráni neziskovými, nevládním, vzdělávacími či církevními organizacemi. Jenže v Československu nebylo začátkem devadesátých let mnoho podobných organizací a ty které existovaly, měly jen zřídka dostatečný morální kredit k provádění podobného výběru. Německý model volby členů do mediálních rad byl tedy nakonec nahrazen českou variantou s tím, že časem dojde ke změně. Protože ale, v rámci české varianty, padla povinnost volby členů mediálních rad na poslaneckou sněmovnu a protože postupem let poslanci pochopili, že není od věci mít na média určitý vliv, ke změně logicky nikdy nedošlo.

Ani tlak vyvíjený na nutnost změny systému ale není konstantní. V průběhu devadesátých let šlo o osamělé hlasy volající po změně. První větší tlak na změnu systému volby členů mediálních rad se objevil až v roce 2001. Když na začátku ledna vrcholila tak zvaná televizní krize, málokdo z demonstrantů na náměstích sice chápal, jak jsou členové mediálních rad voleni, ale volání po změně bylo poprvé hromadné a hlasité. I díky neznalosti běžných občanů, byla ovšem změna, nad kterou tehdy také dav zajásal, vlastně k ničemu. Kandidáty na členství v radách sice nově  navrhovaly neziskové organizace, jenže samotná volba zůstala na poslanecké sněmovně. V praxi se tedy jednalo o změnu pouze kosmetickou.

Iniciativa Kateřiny Kalistové

A dostáváme se do současnosti, respektive do minulosti jen pár týdnů vzdálené, kdy proběhla debata pořádaná Českým filmovým a televizním svazem FITES a Asociací režisérů a scénáristů (ARAS), jejíž součástí byl i panel věnovaný připravované změně mediálních zákonů. Za současnou iniciativou, která si klade za cíl doslova malou mediální revoluci v České republice, stojí bývalá místopředsedkyně ČSSD, později předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a současná první náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová a změna by tentokrát neměla postihnout jen části mediálních zákonů, nemělo by jít pouze o dílčí úpravy, ale o celkovou proměnu téměř všech mediálních zákonů.

Pro filmařskou a televizní obec je sice logicky nejpodstatnější změna zákona o České televizi a to včetně změny systému volby členů rady České televize, ale obdobných změn by se měl dočkat i zákon o Českém rozhlase a především zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, který je alfou a omegou celého trhu.

Největší debatu a zájem ovšem v rámci debaty nepřekvapivě nezpůsobily konkrétní změny, které by mohly pohnout celým mediálním trhem, ale tak často propíraná problematika volby členů mediálních rad. Problémem bohužel je, že zatím není úplně jasné, jakou podobu by mohl nový systém voleb mít. Německý model, i když je dobrou inspirací, vznikl před desítkami let, specificky pro německé podmínky. Nelze jej tedy přenést do českého prostředí bez úprav a bude třeba vyřešit téměř vše. Od systému jakým budou vybírány organizace, které získají právo nominovat členy do jednotlivých rad, přes počty členů jednotlivých rad, až po kompetence rad, jejich strukturu a systém rozhodování. Jasné tedy není téměř nic a problémů k řešení je víc.

Rady nejsou tím jediným, co pálí mediální trh

Mediální rady nejsou ani zdaleka tím jediným, co je třeba vyřešit. V rámci veřejnoprávních médií je dlouhodobým problémem kupříkladu jejich finanční nezávislost. Vždyť o případném navyšování koncesionářských poplatků stále rozhodují politici. Dalším výrazným problémem je i členění tuzemského mediálního trhu do dvou pilířů, veřejnoprávního a komerčního. Dlouhodobě nám v České republice chybí pilíř třetí, který by tvořila nezisková média. Samostatnou kapitolu tvoří i tak zvaná velká rada, tedy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jejíž existence počínaje nulovou právní subjektivitou a konče minimalisticky pojatým aparátem, její práci často zneschopňuje. A tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Debata, kterou FITES a ARAS uspořádali, tedy celou problematiku pouze lehce nakousla a nyní bude i na iniciativě nás všech jak případně budou a nebudou nové mediální zákony vypadat. A tím bych mohl tento text i ukončit. Hezky optimisticky, s mírným „nakopnutím“ směrem k brance. To by ale tato poslední debata a mnohé debaty před ní, nesměli mít ještě jeden rozměr, kterého bych se rád dotkl. Velká míra neznalosti nás, kteří sedíme v plénu. Ruku na srdce dámy a pánové. Nakolik známe současné mediální zákony? Nakolik známe tolikrát zmiňované německé právní normy? A nakolik stále v rámci podobných debat opakujeme ty stokrát omleté věty, že rady jsou špatné a německý systém dobrý, ale do hloubi problému už nevidíme. Abychom mohli opravdu přispět k proměně mediálního trhu, možná bychom měli začít u sebe. Z pouhých kverulantů se změnit na opravdové odborníky.

 

Štítky

Add To TwiiterRetweet This Post item information on FacebookShare This Stumble ThisStumbleUpon This Digg ThisDigg This Add To Del.icio.usBookmark This

About The Author

Napsat komentář

Contact Form Powered By : XYZScripts.com