Historie

1959
V únoru se konal I. festival československého filmu v Banské Bystrici, zamýšlený tvůrci jako přehlídka poválečného filmu, obrozujícího se od dogmat čtyřicátých a první poloviny padesátých let. Před festivalem však první tajemník ÚV KSČ a prezident republiky Antonín Novotný podrobil film ostré kritice, kterou se vyznačoval na festivalu i referát ministra kultury Kahudy. Následovaly postihy tvůrců a trezorování filmů (Tři přání, Zde jsou lvi a.j.) Filmaři si však uvědomili nezbytnost společného odporu proti moci.

Samostatný svaz se v tomto roce nepodařilo ustavit, protože KSČ chtěla mít tvůrce pod kontrolou v jednom svazu. Proto byli audiovizuální tvůrci členěni jako filmová sekce do SČDU (Svaz československých divadelních umělců). Předsedou této sekce, ustavené na konferenci 28. října 1959, byl režisér Jiří Sequens. Slovenská filmová sekce SČDU byla ustavena v Bratislavě 9. listopadu 1959. Předsedou sekce hraného filmu byl zvolen v roce 1961 Radúz Činčera a o rok později Elmar Klos.

1961
Rozdělení SČDU na dualistický Svaz československých divadelních a filmových umělců (SČDFU) v roce1961 předcházela dvouletá intenzivní práce v jednotlivých komisích (režisérů, scenáristů, dramaturgů, teorie a kritiky, ediční), jednání s řediteli filmu a televize, pořádání projekcí, seminářů, projednávání mzdových otázek, připomínek ke kolektivním smlouvám. Následovala obrana časopisu Film a doba, řízeného šéfredaktorem Antonínem Novákem a I. konference o hraném filmu 9.–10. února 1962, kde filmaři pojmenovali důsledky cenzury a mocenskou kritiku na banskobystrické konferenci jako dočasné přervání vývoje našeho filmu.

1963
Postoje tvůrčích svazů včetně filmové složky SČDFU přispěly k uvolňující se politické atmosféře, jejímž důsledkem bylo tajné usnesení předsednictva ÚV KSČ z dubna 1963 „Řešení otevřených otázek ve filmu a informace o přehodnocení některých sporných jevů v literatuře a divadle, jež je nutno uzavřít v souvislosti s konferencí Svazu čs. divadelních a filmových umělců o hraném filmu a s přípravou III. sjezdu spisovatelů.“ De facto šlo o revizi banskobystrických závěrů a dalších postihů v kultuře. Filmaři byli s usnesením seznámeni 30. dubna 1963 na své druhé tvůrčí konferenci. Pracovníci ČST se v rámci SČDFU ustavili 25. ledna 1964 jako samostatná sekce, jejíž hlavní náplní byla obrana rozvíjející se kritické televizní publicistiky a veškeré kultivované tvorby.

1965
Dne 30. listopadu se konal ustavující sjezd Svazu československých filmových a televizních umělců – FITES. Zakladateli byli reformní komunisté a nestraníci, např. PhDr. Emil Ludvík, filmový scenárista Vladimír Valenta, režisér Jiří Krejčík. Povolení samostatného svazu předsednictvem a sekretariátem ÚV KSČ bylo jedním ze signálů uvolňující se společenské situace pod neustálým tlakem tvůrců, a zdůvodněno v usnesení KSČ tím, že se ze symbiózy v jednom svazu „zákonitě vyvinula dualistická organizace, jejíž filmová a divadelní část pracovaly izolovaně. Důvodem izolace nebyla nedobrá vůle, ale odlišná specifika obou oblastí. Tvůrčí práce v divadle a filmu i organizace divadelnictví, filmu a televize jsou tak rozdílné, že zřídkakdy mohlo dojít k řešení obdobné, nebo dokonce shodné pracovní
problematiky. Vytvoření dvou samostatných svazů umožní oběma svazům hlubší tvůrčí specializaci a vytvoření hlubší jednoty i s dalšími uměleckými svazy, která je nezbytná. Rozdělení svazu povede v této souvislosti k pružnějšímu politickému řízení jejich činnosti a vytvoří předpoklad pro soustavnější a specializovanější práci stranických skupin ústředních výborů obou svazů.

Rozdílné názory zakladatelů FITES o funkčnosti a poslání svazu prokáží
nejbližší léta. Neboť konflikty FITES kontra moc byly v samém zárodku vzniku samostatného svazu, výběrové organizace filmové a televizní tvorby. Řečeno slovy režiséra Elmara Klose: „FITES bylo nežádoucí dítě režimu.“ Předsedou byl zvolen režisér Martin Frič, vedoucím sekretariátu Ludvík Pacovský. Kritériem členství byla odbornost a pracovní výsledky bez ohledu na členství v KSČ. Výmluvné jsou podmínky členství ve stanovách FITES:

„Řádným členem svazu se může stát každý čs. umělec a tvůrčí pracovník, podílející se rozhodujícím způsobem na vzniku filmových děl nebo televizních programů, jakož i významní teoretici, pedagogové a kritici v oblasti filmu a televize. Podmínkou pro získání členství je nadprůměrná kvalita uskutečněných uměleckých prací nebo dlouhodobá záslužná tvůrčí činnost, která skýtá záruku, že členství žadatele bude pro práci svazu přínosem.“

Předsedou členské komise byl režisér Jiří Krejčík. Volby do orgánů svazu byly tajné z více delegátů.

1966 – 1967
V šedesátém šestém roce poprvé uděloval svaz ceny Trilobit za mimořádné tvůrčí činy v audiovizi.

Nezastupitelný význam pro informování členů FITES měl interní bulletin svazu Zprávy. Svědčí o dělnosti orgánů v otázkách tvůrčích, pracovně právních, mzdových aj. Nahrazoval zpočátku svazové noviny, jejichž registraci KSČ odmítala povolit.

Samostatný svaz se od počátku vymykal představám, na jejichž základě byl povolen. Po počátečním období samostatného FITES byl povinný rituál projednávání všech záležitostí nejprve ve stranických skupinách opuštěn, nebo se stal pouhou povinnou kamufláží. Tím byla zpečetěna rovnost všech členů svazu, příslušníků KSČ a nestraníků.

Podpora a obhajoba progresivní filmové a televizní tvorby, spory se členy aparátu ÚV KSČ, předvolávání předsednictva FITES na ideologické oddělení ÚV KSČ se jako červená nit táhlo celou činností svazu. Například „Stanovisko FITES k současným problémům filmu a televize“ bylo oponenturou ke kritickému hodnocení dlouhometrážní filmové produkce za rok 1965, projednané sekretariátem ÚV KSČ. Registrace Filmových a televizních novin byla ideologickým oddělením ÚV KSČ povolena teprve od 1. července 1967 – nikoli jako týdeník, jak svaz požadoval, ale jako čtrnáctideník – teprve, když se předsednictvo FITES rozhodlo v záporném případě podat demisi. Tlakem moci vzrůstal protitlak tvůrců, kteří bránili jednotlivé kritizované filmy (O slavnosti a hostech, Sedmikrásky, Znamení raka aj.), kritickou televizní publicistiku, celkovou linii československé kinematografie i liberální časopis Film a doba.

Po červnovém IV. sjezdu spisovatelů 1967 a po zákazu Literárních novin vydal ústřední výbor FITES 21. října 1967 Prohlášení, v němž vývoj v oblasti řízení kultury označil za vážné ohrožení vývoje umělecké tvorby, a Prohlášení končil: „Principy tvůrčí svobody se dostaly do ostrého rozporu s netrpělivostí autoritativních rozhodnutí. Zdá se, že tím skončilo období dialogu.“ (Celé Prohlášení viz příloha 1). Do obnovení Literárních novin na jaře 1968 se tribunou jejich autorů staly Filmové a televizní noviny.

1968
Nejzávažnější stanoviska FITES byla zveřejněna v brožuře Dokumenty FITES, vydané při příležitosti konference svazu v březnu 1968 – např. výše citované Prohlášení, Stanovisko k filmu Sedmikrásky z 30. září 1966 (film byl charakterizován jako varující podobenství o světě), Názor stranické skupiny předsednictva FITES na některé otázky československé hrané tvorby z února 1967, v němž svaz oponoval oficiální kritice konzervativců a hájil „umění inspirované občanským životem, jež se nepokrytě angažuje v duchu humanismu, pravdy a spravedlnosti a v němž vidíme regenerovat nejenom progresivní myšlenky českých a slovenských avantgard, ale spolu s nimi i tradice mnohem bytostnější a historicky trvalejší.“ Rovněž obsáhlý referát na konferenci byl obhajobou progresivní filmové tvorby a kritické televizní publicistiky.

Od počátku roku však již začali tvůrci své iniciativy propojovat. Vedení KSČ a státu jejich roli nepodceňovalo. Když ministr Karel Hoffman po skončení pléna ÚV KSČ v prosinci 1967 pozval zástupce svazů, aby sondoval situaci a hovořil o perspektivách hmotného zajištění, odmítli představitelé svazů o finančních otázkách jednat, protože za podstatné považovali aktuální informace o průběhu jednání ÚV KSČ. Hlavním smyslem horizontálního propojování tvůrců, vědců a novinářů byly bezprostřední reakce na vnitropolitické události, pod dobovým dubčekovským heslem socialismu s lidskou tváří podpora naděje na vývoj k demokracii. U vědomí, že svoboda tvorby a projevu není výsadou umělců a novinářů, ale nezadatelným právem občanské společnosti.

Kritika představitelů zemí tehdejšího tzv. socialistického tábora sílila. Šestého května se ve Filmovém klubu sešli zástupci tvůrčích svazů spisovatelů, dramatických a rozhlasových, filmových a televizních umělců, výtvarníků, architektů, skladatelů, novinářů a vědců a ustavili Koordinační výbor tvůrčích svazů (nadále KOO TS) s ambicí bránit reformní společenský proud, podílet se na správě věcí veřejných. (Později se v onom roce k aktivitám KOO TS připojil i nově založený ARTES, svaz estrádních umělců.) Horizontální propojení tvůrčí inteligence, kontakty s koordinačními výbory v krajích, s vysokoškoláky a s dělníky na závodech bylo základem občanské společnosti roku 1968. Agendu KOO TS převzal FITES, předsedou se stal režisér Ladislav Helge, Ludvík Pacovský, tajemník FITES, se ujal téže funkce i v koordinačním výboru. Byly to funkce čestné, tehdy se nikdo neptal „zač“, ale „proč“ Prvním nalezeným dokladem KOO TS je dopis Alexandru Dubčekovi z 15. května 1968, v němž se např. signatáři ohradili proti jednostranné kritice tisku, rozhlasu, televize. Dne 8. června přijal KOO TS stanovisko na podporu svobodných médií, následně se zasazoval o postavení pomníku T. G. Masaryka, nárokoval po jednom zástupci za každý svaz v ÚV Národní fronty, hájil manifest 2000 slov atp.

Po úmrtí předsedy FITES Martina Friče v létě 1968 byl zvolen předsedou režisér Štefan Uher a poté Elmar Klos. V pookupačním týdnu po 21. srpnu 1968 se stalo centrum KOO TS ve FITESu průběžným informačním pracovištěm – jak reagovat, co dělat, nepodlehnout depresi. Od září proto vydával KOO TS pro své členy informační bulletin, v němž jsou zachovány aktivity a doklady KOO TS i jednotlivých tvůrčích svazů, prokazující bezvýhradný odpor proti okupaci. Po podpisu dohody o pobytu sovětských vojsk na našem území v říjnu 1968 signalizovalo zasedání ústředního výboru KSČ 14. – 17. listopadu zřetelný ústup od vnitropolitického vývoje první poloviny roku. Odpor členů koordinačního výboru proti společenskému vývoji byl impulsem k pohotovému svolání (spolu s prezídiem ČSAV a s odborovým svazem umění a kultury) shromáždění ústředních výborů svazů na 22. listopad do Slovanského domu. Kromě závěrečného Stanoviska, přijatého 26. listopadu, které vyjadřovalo integritu postojů tvůrčí inteligence, formulovali přítomní dopis A. Dubčekovi, Národnímu shromáždění a Národní frontě, kde žádali kromě jiného vyšetření kdo pozval cizí vojska na naše území, odmítli teorii o deformaci polednového vývoje, žádali zrušení zákazu politické publicistiky.

1969
I nadále KOO TS využíval každé možnosti vyjadřovat se k vývoji, protestoval, interpeloval, hájil zbytky svobody i v situaci, kdy od počátku roku stíhalo jedno omezující opatření druhé, bránil sdělovací prostředky proti postihům publicistů a tvůrců, nárokoval jako občanské právo účast na věcech veřejných.

Po federálním uspořádání státu se FITES na svém druhém sjezdu v únoru 1969 rozdělil na český a slovenský svaz (ČeFITES a SloFITES) s federálním výborem. Ve sjezdové zprávě o činnosti svaz nadále trval na kontinuitě svých postojů – rovnosti práv členů KSČ a nestraníků, odmítání konzultací s orgány KSČ před různými akcemi atp. 14. dubna požádali někteří členové ÚV KSČ Ladislava Helgeho a Ludvíka Pacovského o setkání se členy strany v koordinačním výboru před plénem ÚV KSČ. Ludvík Pacovský schůzku svolal a tajemníkům ÚV KSČ to dal na vědomí. V centru moci propuklo zděšení, jak si mohl zástupce jakési instituce dovolit svolávat některé členy ÚV KSČ a tajemníkům to pouze dát na vědomí. Schůzka byla zrušena. KOO TS byl obviněn z organizování druhého centra v komunistické straně.

Dne 17. dubna Alexander Dubček abdikoval a do čela KSČ byl zvolen Gustáv Husák. Na 22. května svolal KOO TS do auly právnické fakulty své shromáždění. 20. května přijalo předsednictvo ÚV KSČ usnesení, že Koordinační výbor tvůrčích svazů není žádnou organizací v rámci Národní fronty a že ho jako partnera nebo mezistupeň nebudou stranické a státní orgány brát v úvahu a doporučil jednotlivým svazům, aby účast na shromáždění KOO TS odmítli. Právnická fakulta proti původní dohodě odmítla propůjčení auly. Asi 350 zástupců tvůrčích svazů se proto sešlo v centru FITES, ve Filmovém klubu na Národní třídě. Hlasování, zda shromáždění konat, bylo jednomyslné – ano. Závěrem bylo přijato Provolání českých umělců, vědců, publicistů a kulturních pracovníků, které v opisech kolovalo mezi veřejností. „Můžeme být umlčeni, nikdo nám však nemůže vzít svobodu ducha, jasnost vědomí a důstojnost. Rozum zůstává dál mírou činů a čest a věrnost mírou lidí“ Význam shromáždění v již beznadějné situaci není menší proto, že ne všichni v dalších letech tzv. normalizace tlaku moci více či méně neodolali.

V červnu zahájil Český úřad pro tisk a informace správní řízení s Filmovými a televizními novinami. 14. listopadu byla čtrnáctideníku FITES odebrána registrace vzhledem k „narušování úsilí strany a vlády o plnou konsolidaci poměrů v zemi“. (Podrobněji viz příloha 2).

Šestého listopadu uděloval FITES Trilobity za rok 1968. Mezi oceněnými byla rovněž publicistika Vlastimila Vávry, cyklus Na pomoc generální prokuratuře, v němž autor pátral po příčinách úmrtí Jana Masaryka a zpochybnil oficiální verzi o údajné sebevraždě. Udělení tohoto Trilobita bylo považováno za další provokaci. Vedení ČST se od ocenění Vlastimila Vávry distancovalo. (viz zprávu ČTK, příloha 3). Rovněž komunisté v ústředním výboru Národní fronty považovali Trilobita pro Vávru za provokaci a v mocenských orgánech probíhala jednání o zákazu svazu.

Pro omezení svobodné občanské společnosti byl přijat již 13. října 1968 zákon 128/68 Sb., podle něhož byla legální pouze organizace, která byla členem Národní fronty. Podmínkou členství bylo schválení stanov ministerstvem vnitra. Stanovy federalizovaného svazu ČeFITES schváleny nebyly. Kolotoč jednání o těchto stanovách svědčí o prvním roce tzv. normalizace a je natolik kuriózní, že stojí za podrobnější popis. (Viz příloha 4). Dne 15. listopadu zastavilo ministerstvo kultury financování svazu.

1970
Osmého ledna vyšla v denním tisku zpráva ČTK ze zasedání předsednictva Národní fronty ČSR. FITES byl z NF vyloučen pro zvláště závažnou situaci, neboť „jeho přední představitelé jsou známi mimořádnou iniciativou a organizátorskou aktivitou při vyvolávání koordinovaných nátlakových a posléze i opozičních akcí. Představitelé tohoto svazu se nejvíce zasloužili o neblahou činnost tzv. Koordinačního výboru tvůrčích svazů, který se stal jedním z nejvýznamnějších nástrojů boje pravice a protisocialistických sil o moc.“ (Podrobněji z citované zprávy viz příloha 5). Ministerstvo vnitra zánik českého FITES vzápětí ztvrdilo. 27. ledna 1970 uveřejnily slovenské deníky zprávu o rozhodnutí slovenského ministerstva vnitra o zákazu činnosti SloFITES se sídlem v Bratislavě.

Likvidací svazu byli pověřeni předseda Elmar Klos, právník Eduard Valenta, nechyběl člen kontrolní a revizní komise ÚV KSČ. Ještě před zahájením likvidace tajemník Ludvík Pacovský spolu s oběma jmenovanými likvidovali materiály, které by lidem mohly ztížit situaci. Nic více, než chránit členy svazu, se již nedalo dělat. Bez odezvy zůstal dopis Elmara Klose z 3. února 1970 ministrovi vnitra ČSR, protest proti neschválení stanov svazu, podobně jako připomínky Elmara Klose k elaborátu pracovníků Ústřední komise lidové kontroly, která byla do FITES vyslána.

Devátého června předložil Drahomír Kolder zprávu o hospodaření FITES předsednictvu komunistické strany, které uložilo Vasilovi Biľakovi a šéfredaktorovi Rudého práva Miroslavu Mocovi využít materiál propagačně jako součást boje proti pravici a oportunistickým silám. Splněno bezprostředně. Od 13. června 1970 vycházela v Rudém právu rozsáhlá, štvavá trilogie redaktora Jana Klimenta s příznačným společným názvem „Z přírodopisu samozvané elity – Dokoordinováno jest“ (13. 6. 1970), „Demokracie a la FITES“ (20. 6. 1970), „Z přírodopisu samozvané elity – Za státní peníze proti státu“ (1. 7.1970).

Dopis členů likvidační komise FITES, jímž dementovali nepravdy, zkreslení a lži Klimentova „přírodopisu“ ovšem uveřejněn nebyl. FITES zanikl na dvacet let.

1989
filmoví a televizní tvůrci se po listopadu 1989 hlásí k demokratickým tradicím a připravují obnovení FITES.

1990
po dvaceti letech je znovuzaložen FITES jako Unie českého filmového svazu a Českého televizního svazu jako ochranná organizace “ proti veškerým formám reglementace audiovizuální tvorby, k reflektování etické problematiky v nové realitě a k účasti při obnově mravního vědomí společnosti“.
1991
obnoveno udílení ocenění svazu Trilobit.
Rehabilitační komise FITESu, vedená předsedou Jiřím Krejčíkem, která zahájila působnost již v listopadu 1989, předala dokumenty o morální rehabilitaci 36 českých filmových umělců a pracovníků naší kinematografie postižených po roce 1948 a 146 diskriminovaných po roce 1969. Sto padesát šest televizních tvůrců a pracovníků rehabilitovala komise ČST (předseda kameraman Vladimír Opletal, tajemník Vít Charous).
1992
jsou ustaveny ceny Pierot za televizní tvorbu moravských studií. FITES obhajuje Barrandov proti unáhlené privatizaci a optuje za zachování dvou kanálů televize veřejné služby. Uzavírá s vedením ČT kolektivní dohodu o literárních pracech.
1993
v brněnském Divadle Bolka Polívky se koná 1. ročník přehlídky české dokumentární a krátkometrážní tvorby.
1994
Unie se slučuje v jeden Filmový a televizní svaz. Spoluorganizuje l. ročník Cen Františka Filipovského za dabingovou tvorbu, konaný v Přelouči.
1995
FITES se v rámci znovuoživené Rady uměleckých obcí stává kolektivním členem ECA – Evropské asociace umělců.

1996
koná se první Čtvrtletník – pravidelná panelová diskuse v klubu MAT, věnovaná aktuálním otázkám audiovize.
1997
přehlídka České dokumentární a krátkometrážní tvorby je přenesena do Prahy.
Jarmila Cysařová

 

Literatura:
Cysařová Jarmila: Pokus o občanské společenství (vydal FITES 1994),
Cysařová Jarmila: FITES a moc (vydal ÚSD AV ČR 1997)
Cysařová Jarmila: Koordinační výbor, tvůrčí svazy a moc 1968–1972 (vydal ÚSD AV ČR 2003)

 

Příloha 1 – Prohlášení FITES z 21. října 1967
Poslední vývoj v oblasti řízení kultury a výměny informací se vyznačuje symptomy, které signalizují vážné ohrožení dalšího rozvoje umělecké tvorby. Především jednostranné, neúplné informování o průběhu IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů vytvořilo v naší veřejnosti atmosféru nedůvěry vůči inteligenci a umělcům, která není přiměřená jejich společenské a lidské návaznosti na nejhumánnější tradice a cíle naší společnosti. Někteří umělečtí pracovníci byli v našem tisku lidsky a občansky dehonestováni, aniž by jejich myšlenky, za které byli obviněni, byly publikovány stejnou formou jako jejich odsouzení, ba neposkytla se jim ani základní demokratická možnost rovnocenné obrany před veřejností. Bohužel po tolikáté si musíme znovu položit naléhavou otázku: Kdo – kromě vývoje času – dokáže
v takových složitých otázkách vynášet spravedlivé soudy?

Možná že i příklad Literárních novin bude toho jednou dokladem. Svaz československých spisovatelů ztratil svůj ústřední orgán, což je ve své podstatě politováníhodná anomálie.

Na oko jsou to problémy, které se týkají jen spisovatelů. Jenže dobře víme, že na spisovatelské tribuně se bojovalo i za film a za kulturu vůbec, a v Praze se bojovalo i za Bratislavu. Na první pohled osud spisovatelů a Literárních novin nijak nesouvisí s připravovanými opatřeními v řízení Československého filmu, které nevyplývají z cílů a potřeb tvorby, ale naopak jsou proti jejich přirozenému vývoji. Stejnou atmosférou nedůvěry a netolerance je poznačena i „Úprava řízení a organizace ústředního ředitelství ČSF“, totiž návrh na vytvoření centrálních uměleckých rad pro hraný a krátký film, anebo zřízení funkce náměstka ústředního ředitele pro tvorbu, totiž jeho kompetence. Tyto návrhy by mohly znamenat návrat ke stavu, jehož nepříznivé následky dokonce i vedení ČSF po dlouhou dobu namáhavě odstraňovalo v lepší fázi své činnosti. Musíme připomenout, že tento princip autoritativnosti se uplatňoval i ve vztahu k ambiciózním a umělecky náročným dílům – a to dokonce dávno před IV. sjezdem spisovatelů. K tomu se řadí i případ časopisu Film a doba, jediné teoreticko-kritické revue čs. kinematografie, jejíž osud jsou filmoví tvůrci a umělečtí pracovníci nuceni zachraňovat podpisovou akcí.

Je překvapující, že k takovým necitlivým zásahům dochází právě v období,
kdy se československý film stal kulturou.

Proč je tomu tak a komu to poslouží?

Principy tvůrčí svobody se dostaly do ostrého rozporu a netrpělivostí autoritativních rozhodnutí. Zdá se, že tím skončilo období dialogu.

Praha, 21. října 1967

Ústřední výbory Svazu československých filmových a televizních umělců z podnětu předsednictva slovenské složky

 

Příloha 2

Rozhodnutí

Český úřad pro tisk a informace vydává na základě svých zjištění ve smyslu par. 8 odst. 1. písm.C/ zákona č. 81/1966 Sb., ve znění par. 4 zákona č. 127/1968 Sb., toto rozhodnutí:

Registrace časopisu „Filmové a televizní noviny“, jehož vydavatelem je Svaz českých filmových a televizních umělců, pozbyla platnost ke dni 14. listopadu 1969 a oprávnění k vydávání časopisu tímto dnem zaniká.

Odůvodnění

Časopis „Filmové a televizní noviny“ se svým obsahem odchýlil od svého politicko-ideového programu a zaměření, jímž byla odůvodněna jeho společenská potřebnost a nedodržoval záruky uvedené v registrační přihlášce. Navíc nedodržoval soustavně ustanovení par. 2 zákona č. 81/ 1966 Sb. o poslání periodického tisku, neboť uveřejňované materiály porušovaly důležité zájmy vnitřní a zahraniční politiky státu (par. 1 a 5 zákona č.127/1968 Sb. o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku hromadných informačních prostředků).

Český úřad pro tisk a informace zahájil dne 6. června 1969 pod č. j. 1112/69-II s vydavatelem časopisu „Filmové a televizní noviny“ podle odst. 2 par. 18 zákona č. 71/1967 Sb. řízení pro porušení par. 8 zákona č. 81/1966 Sb. ve znění zákona č. 127/1968 Sb., obsahem čísel 9, 10, 11 (viz příloha). K porušení citovaných ustanovení došlo i po tom, kdy byla Svazu čs. filmových a televizních umělců jako vydavateli časopisu „Filmové a televizní noviny udělena pod č. j. 957/69/II důtka za závadné články uveřejněné v čísle 8 uvedeného časopisu. Ani potom však nedošlo k odstranění nedostatků a dosavadní záruky vydavatele se ukázaly za nedostatečné.

Poučení

Do tohoto rozhodnutí je možno ve smyslu par. 61 odst. I zákona č. 71/1967 podat do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí rozklad u Českého úřadu pro tisk a informace v Praze.

Vzhledem k tomu, že je nebezpečí dalšího negativního působení na veřejné mínění a tím narušování úsilí strany a vlády o plnou konsolidaci poměrů v zemi, vylučuje se podle par. 61 odst. 3 a par. 55 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. odkladný účinek výkonu tohoto rozhodnutí. Proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku nelze podat rozklad.

Boleslav Roháč
ředitel III. odboru

podpis v z. nečitelný

Razítko Českého úřadu pro tisk a informace

 

Příloha 3

Zpráva ČTK k udělení Trilobita Vlastimilu Vávrovi
Vedení Čs. televize považuje za nutné distancovat se veřejně od rozhodnutí Svazu čs. Filmových a televizních umělců (FITES) udělit ceny za filmovou a televizní tvorbu za rok 1968, zejména v případě ocenění televizních publicistických pořadů V. Vávry. Jeho čtyřdílný televizní seriál Na pomoc generální prokuratuře sehrál v loňském roce výrazně negativní úlohu při dezorientaci naší veřejnosti. Mezi motivy zrodu tohoto seriálu byla nesporně i nezdravá honba za pochybnými senzacemi a při přípravě pořadu pak byly hrubě narušeny základní principy novinářské etiky, především povinnost publicisty prověřovat důkladně všechna fakta. Tyto pořady přispěly k sugestivnímu šíření výmyslů o smrti J. Masaryka a k vytváření antikomunistické a antisovětské psychózy. Rozhodnutí Svazu čs. filmových a televizních umělců ocenit podobnou publicistiku není zřejmě náhodné. Znovu potvrzuje, že vedení této organizace chce i nadále orientovat tvůrčí pracovníky nesprávným směrem. Současně se ukazuje, že vedení FITESu pokračuje ve své problematické politické aktivitě nedávno uplynulého období. Tato skutečnost staví před celou veřejnost na pořad dne aktuální otázku, zda má být ze státních prostředků podporována činnost takto orientované organizace.

 

Příloha 4

Informace k otázkám legalizace Svazu českých filmových a televizních umělců (ČeFITES) a dalších tvůrčích svazů

Žádost o schválení stanov podal SloFITES slovenskému ministerstvu vnitra 24. března 1969, ČeFITES českému ministerstvu vnitra 14. května a federalizovaný svaz 15. dubna 1969. Podmínkou schválení stanov federálního svazu byla legalizace svazů národních. Na Slovensku ministerstvo vnitra schválilo stanovy slovenského svazu 9. října. Pro české země byla procedura zahájena 29. května. Návrh stanov dostaly k vyjádření ministerstva kultury,
financí, zahraničí, Česká rada odborových svazů, vedení filmu a televize. Ministerstvo vnitra ČSR 25. listopadu 1969 některé „závadné“ formulace stanov napadlo. Například: svaz se sice hlásí k socialistickým principům výstavby v ČSSR, ale chce se účastnit „při projednávání všech kulturně politických a jiných otázek týkajících se filmové a televizní tvorby v příslušných federálních a národních orgánech, v podnicích Čs. filmu a Čs. televize, ve stranických orgánech apod.“, chce se vyjadřovat k zásadním kádrovým otázkám.
S formulací nesouhlasilo vedení televize ani filmu, námitky mělo i ministerstvo kultury. Vnitro tudíž stanovy neschválilo a navrhlo následující scénář: „Ministerstvo vnitra ČSR zašle Národní frontě ČSR k vyjádření návrh stanov ČeFITES. Na základě toho NF zjistí, že ČeFITES požádal o přijetí do NF ČSR a byl přijat, aniž legálně existuje jako zájmová organizace. NF ČSR zhodnotí činnost ČeFITES, jeho politické postoje, činnost atd. a na základě jeho nelegality a charakteru jeho polit. činnosti zruší své usnesení, na základě kterého se ČeFITES stal členem české NF. Toto sdělí min. vnitra ČSR. Ministerstvo kultury zašle min. vnitra ČSR vyžádané stanovisko k vytvoření ČeFITES, k návrhu stanov a k činnosti kulturní politiky. Toto stanovisko bude zamítavé. Na základě rozhodnutí NF ČSR a
min. kultury ČSR min. vnitra vydá rozhodnutí, kterým zamítne žádost ČeFITES o schválení stanov. Na jeho základě ČeFITES přestane vyvíjet činnost a musí se hospodářsky i jinak likvidovat.

pozn. dle dokladu Ministerstva vnitra ČSR

 

Příloha 5

Zpráva ze zasedání předsednictva ÚV NF ČSR
(Rudé právo a jiný denní tisk 8. ledna 1970)

Praha/ČTK – Předsednictvo ÚV NF ČSR na svém včerejším zasedání projednalo současnou politickou situaci ve vedení uměleckých a tvůrčích svazů a přijalo návrhy na řešení dosavadního neuspokojivého stavu.

Do soustavy členských organizací NF ČSR byly pojaty i umělecké a tvůrčí svazy, přestože dodnes většina z nich nemá schváleny stanovy ministerstvem vnitra a tedy není právně potvrzena. Část vedení uměleckých a tvůrčích svazů svými postoji, které jsou v rozporu se současnou politikou KSČ a NF, soustavně porušuje zásady obsažené v základních dokumentech, které přímo podmiňují členství v NF ČSR. Vedení těchto svazů nejsou také
ochotna se vypořádat s pravicovými tendencemi a jejich nositeli ve vlastních řadách. Tím prodlužují jejich působení a vyvolávají ideovou dezorientaci mezi členstvem. Stále se ještě projevují snahy o bojkot kultury a umění SSSR a zemí socialistického tábora a s tím souvisí i
neochota obnovit upřímné a přátelské vztahy s jejich uměleckými a kulturními organizacemi. Podobné postoje některých představitelů vedení uměleckých a tvůrčích svazů brzdí rozvoj socialistické kultury, poškozují nejvlastnější zájmy členstva těchto svazů i zájmy společnosti a dobré jméno našeho státu.

Zvlášť závažná je situace ve vedení Svazu filmových a televizních umělců, jehož čelní představitelé jsou známi mimořádnou iniciativou a organizátorskou aktivitou při vyvolávání koordinovaných nátlakových a posléze opozičních akcí, udržujících permanentní napětí a prohlubujících politickou krizi.

Představitelé tohoto svazu se nejvíce zasloužili o neblahou činnost tzv. koordinačního výboru tvůrčích svazů, který se stal jedním z nejvýznamnějších nástrojů bojů pravice a protisocialistických sil o moc.

Neméně vážná situace vzniká ve vztahu k vedení Českého svazu spisovatelů. Pravicoví představitelů vedení nejsou ochotni se vyrovnat s deformacemi v polednovém vývoji a s jejich nositeli, s politicky škodlivými usneseními a prohlášeními a nejsou také s to zásadně řešit problémy svého periodického a neperiodického tisku.

Situace ve Svazu rozhlasových a dramatických umělců je rovněž neúnosná a zralá k řešení.

Hlubší rozbor vyžaduje rovněž situace ve vedení Svazu hudebních skladatelů, v němž byly učiněny první základní kroky ke konsolidaci.

V nejbližší době je dále třeba zhodnotit stav ve vedení Svazu výtvarných umělců a ve Svazu architektů.

Předsednictvo ÚV NF ČSR na základě těchto poznatků, vyplývajících z rozboru politické situace ve vedení většiny uměleckých a tvůrčích svazů, dospělo k závěru, že přes opětovná vážná upozornění nejeví dnešní vedení většiny svazů ochotu a vůli vypořádat se s chybami a deformacemi polednového vývoje a nastoupit cestu tvůrčího rozvoje socialistického umění a kultury, jak to vyžaduje služba lidu a zájmy naší socialistické vlasti. Vedení českých uměleckých a tvůrčích svazů ve značné míře setrvávají na platformě vytvořené tzv. koordinačním výborem tvůrčích svazů, která sleduje politiku opozice vyvěrající z netřídního chápání úlohy inteligence v socialistické společnosti.

Předsednictvo ÚV NF ČSR je nuceno v zájmu dalšího rozvoje politiky Národní fronty, stojící pevně na socialistických politických principech, vyvodit důsledky proti vedení Českého svazu filmových a televizních umělců za jeho soustavné porušování závazků, které pro něj vyplývají z členství v NF ČSR. Po řadě upozornění vyslovených na adresu vedení tohoto svazu při různých příležitostech pokračuje vedení v politické opozici a povzbuzování
protisocialistických nálad, jak dokazuje provokace s udělením cen v předvečer 7. listopadu, kdy mj. udělil cenu autorovi tv publicistiky, jejíž součástí byl též pořad Na pomoc prokuratuře, který se v polednovém období 1968 nemalou měrou zasloužil o povzbuzování kontrarevolučních nálad. Přestože toto rozhodnutí bylo oprávněně kritizováno, vedení Českého svazu filmových a televizních umělců se od něho nedistancovalo, a tím se
fakticky zbavuje práva podílet se dále na činnosti Národní fronty, a proto předsednictvo ÚV NF ČSR je nuceno rozhodnout o zániku členství Českého svazu filmových a televizních umělců v NF ČSR.

***

Od ostatních tvůrčích svazů požadovalo předsednictvo ÚV NF ČSR kritické přehodnocení stanovisek, zrušení „nesprávných“ rezolucí, distancování se od exponentů pravice a politické emigrace z řad členů svazu, podporu současného úsilí o konsolidaci a další socialistický rozvoj kultury.