69. Čtvrtletník – Kam kráčí česká investigativní žurnalistika

Následující text byl otištěn v časopisu Synchron čísle 1/2013, který vydává Český filmový a televizní svaz FITES. Článek nevyjadřuje oficiální názor FITESu.

Existuje v tuzemských televizích opravdu investigativní žurnalistika? A pokud ano, v jakém je stavu? Na tyto otázky chtěl najít odpovědi poslední, v pořadí už 69. Čtvrtletník pořádaný Českým filmovým a televizním svazem. Bohužel, místo odpovědí přinesla podvečerní debata nakonec vzájemné napadání a chaos.

Fites-6022

Na jádro problému Čtvrtletník nenarazil

Jen těžko se popisuje nezaujatým pohledem akce, na které jste zainteresováni. Byl jsem u přípravy Čtvrtletníku, tušil jsem, kdo bude mezi pozvanými hosty, věděl jsem, jaká by měla být probíraná témata. Přesto se pokusím podívat na 69. Čtvrtletník očima nezaujatého pozorovatele. Nutno ovšem hned na začátku přiznat, že to není pohled veselý, není to pohled pozitivní. Pokud bych hledal dvě slova, která by březnový Čtvrtletník charakterizovala, potom by to byla slova „zmatek“ a „neznalost“.

Takto kritické hodnocení volím primárně z jednoho, velmi subjektivního důvodu. Stav investigativní žurnalistiky na televizních obrazovkách považuji dlouhodobě za velmi špatný a debata na toto téma byla příležitostí, jak na dlouholeté problémy televizní investigativy poukázat. Bohužel místo toho přinesla diskuse jen mlácení prázdné slámy, osobní výpady a poukázala na jediné. Na tragickou nepoučenost některých účastníků o rozdělení kompetencí v České televizi. Zastavme se ale nejprve u kořene problému,tedy u stavu investigativní žurnalistiky na českých obrazovkách.

Počátky problémů přinesl konec devadesátých let

Investigativní žurnalistika je od dob opoziční smlouvy v tuzemských televizních stanicích na pozvolném sestupu. Ne že by neexistovaly pořady, které lze do kategorie investigativních zařadit, ale jejich bezzubost vůči tématům, zvlášť tématům spojeným s vysokou politikou, postupem času povážlivě klesla a nadále klesá. Ještě relativně vysoko se drží Reportéři ČT, kteří tematicky dosahují občas až na úroveň ministerských průšvihů. Zbytek pořadů ovšem se dlouhodobě věnuje především sociálním fenoménům, případně vytvářejí sbírku kuriozit a příspěvků do kategorie obrany spotřebitelů.

Lze tento stav označit za alarmující? Ano, nepochybně by nám v hlavě mělo začít blikat oranžové světlo, houkat alarm a především měli bychom začít pátrat po příčinách tohoto stavu. Měli bychom diskutovat o vlivu, který měla opoziční smlouva a zdaleka ne jen ona, na stav žurnalistiky v České republice. O tom všem mohl být právě 69. Čtvrtletník, jenže o tom všem bohužel nakonec nebyl ani vzdáleně. Debatě totiž vévodilo jiné téma a to sice zrušení ekologicky laděného investigativního pořadu Nedej se! a jeho mladšího sourozence Přidej se!.

Na akcentaci zmizení ekologické investigativy z obrazovek veřejnoprávní televize by vlastně nebylo nic špatného, i když jde pouze o část daleko většího problému, jenže to by muselo být složení hostů Čtvrtletníků jiné, než bylo. K tomuto tématu neměla většina panelistů co říct a ti kteří měli, nemohli poskytnout odpovědi, nebo dokonce řešení. Z potenciálně zajímavé diskuse se tak nakonec stala hádka, v níž byla části diskutérů nezasvěcená, část zoufalá a část nevěděla, kde se na této debatě vlastně vzali a proč byli pozváni, když nemají k problematice co říct.

Fites-6145

Panelisté nechápou, diváci se diví

Největším neštěstím v panelové diskusi je, když uprostřed zjistíte, že část panelistů nemá k problému co říci. Podobná situace je nejen hloupá, ale jak pro panelisty, tak pro návštěvníky neuvěřitelně trapná. Je to, jak kdybyste šli do ZOO a v části výběhů byla, místo zvířat, výstava současného umění. Přesně k této situaci došlo na 69. Čtvrtletníku. Zatím co panelisté Milan Šmíd, Oldřich Kužílek a zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová evidentně počítali s obecnou debatou na téma stav investigativní žurnalistiky, tak kreativní producent České televize Petr Kubica čekal debatu na téma budoucnosti formátu ekologicko-investigativní žurnalistiky a poslední z panelistů Vladimír Just, plus část diváků, očekávali debatu na téma zrušeného pořadu Nedej se! Přidej se!. Při zpětném pohledu tedy není žádným překvapením, že místo konstruktivní debaty zákonitě nastal chaos.

Pro obecnou debatu na téma stav investigativní žurnalistiky nebyla v obecenstvu nálada a na rozřešení tématu kam a proč zmizel pořad Nedej se! nebyli v panelu ti správníhosté. Z vedení České televize, respektive z pracovníků zodpovědných za program se nikdo nedostavil a Petr Kubica, jako kreativní producent, jen sotva mohl mluvit o programových plánech a záměrech ČT, o kterých jako pracovník výroby a nikoli programu nerozhoduje ani vzdáleně. Kdyby tento prostý fakt pochopili diváci, potom ještě mohla mít celá debata smysl, jenže většina návštěvníků diskuse neměla ani ponětí o tom, jak fungují kompetence ve veřejnoprávní televizi, a tak útočili na nesprávnou osobu v nesprávném čase.

Pomyslnou korunu smyslu debaty nasadil nakonec i jeden z tvůrců pořadu Nedej se! Jiří Gasiorovič, který se vyjádřil v tom smyslu, že má z diskuse velmi špatný pocit a že by si tvůrci měli vyříkat veškeré problémy a neshody interně v rámci televize.

Fites-6160

Promarněná příležitost

K čemu tedy byla debata o televizní investigativní žurnalistice, která vlastně na současné problémy české televizní investigativní žurnalistiky nenarazila? K čemu byla debata, která se snažila zmínit problém zmizelého ekologicko-investigativního pořadu Nedej se!, ovšem samotní tvůrci tohoto pořadu se k takovému veřejnému praní prádla postavili odmítavě? Logický závěr říká, že vlastně celkem k ničemu.

Možná jsme díky této debatě o něco zhoršili vztah mezi tvůrci pořadu Nedej se! a kreativním producentem, možná jsme dali několika lidem pocit, že jako FITES příliš nerozumíme tématům, na která pořádáme debaty. Možná jsme i přišli o několik zajímavých odborníků, protože jen slušnost zabránila Jitce Seitlové, nebo Oldřichu Kužílkovi odejít uprostřed debaty, ke které neměli co říct a která místy připomínala hospodskou hádku.

69. Čtvrtletník se stal promarněnou příležitostí zahájit debatu o příčinách současného stavu investigativní žurnalistiky na českých obrazovkách. Debaty o strachu novinářů z témat, která se dotýkají vysoké politické hry, debaty o mnohaletém propojení politiky a vedoucích pracovníků televizních stanic. O nepsaných dohodách, jejichž explicitním příkladem byla na konci devadesátých let dohoda mezi Václavem Kalusem a Vladimírem Železným o vzájemném neútočení. O pravidlech, která ve vztahu televize – politik nastavila opoziční smlouva, a která v některých aspektech přetrvávají dodnes.

Autor: Jakub Bouček

No Comments Yet.

Leave a comment

You must be Logged in to post a comment.