Recenze: Špačkovi v síti času

Špačkovi v síti času jsou po dlouhé době v rámci žánru skutečně zdařilým seriálem, který, ačkoliv je primárně určen dětem, může jistě oslovit i dospělou část publika. Režisér Karel Smyczek zde potvrdil, že točit pro děti a potažmo mládež umí. Měl šťastnou ruku při obsazení klíčových dětských rolí. Herecký ansámbl dospělých s nimi vytváří fungující soukolí, navozující atmosféru bezprostřednosti, uvěřitelnosti a úsměvné hravosti. Jednotlivé epizody mají potřebný epický spád. Děj je odvíjen „klipovitě,“ ale to zde není negativum, naopak odráží způsob reflexe příběhů současného nedospělého publika, odkojeného více filmy než literaturou.

2728444-praha-ct-nataceni-serial-spackovi-televize_denik-600

Foto: Česká televize

Navíc je seriál výjimečný, alespoň na české poměry, vizuální stránkou. Trikové a jiné efekty nepůsobí samoúčelně, ale jsou prostředkem k navození potřebné atmosféry umocňující celkové vyznění jednotlivých dějových sekvencí. Ty jsou za sebe kladeny převážně v lineárním sledu, ale někdy s přemírou retrospektivních motivů, které trochu narušují spád hlavních dějových os. Místy je scénář epizod zbytečně „doslovný.“ Patrně ve snaze divákovi verbálně sdělit aspekty té či oné zápletky, aby motivaci jednání postav pochopil. V tomto směru, myslím, tvůrci mohli vsadit více na fantazii nedospělého publika a na jeho schopnost domýšlet odvíjené situace.

Naopak sympatická je poetika epizod. Vlídný a neprvoplánový apel na lidské hodnoty, které v dnešním světě jakoby ztrácely na významu. Důležitost rodiny, přátelství, snaha pomoci druhému, ocitne-li se v nouzi, touha po vědění a pravdě, umět přiznat a odčinit chybu. To vše a mnoho dalšího v jednotlivých příbězích nalezneme, aniž by se tvůrci uchylovali k didaktickému moralizování. Naopak. Morální a didaktické aspekty jsou organickou součástí děje, jednotlivých situací, zápletek a také způsobu jejich epického rozuzlení a na to navazující katarze.

Dále nelze pominout nápaditost námětu seriálu jako celku. Tvůrcům se navíc podařilo z námětu – mimo jiné cestování časem – vytěžit téměř maximum. Příběhům nechybí potřebné dramatické napětí na straně jedné a humor verbální i situační na straně druhé. Ten dává epizodám potřebný nadhled. Postavy a situace zase získávají věrohodnost a divák se s nimi může snáze ztotožnit a hledat v nich něco, co zná a co skutečně na vlastní oči viděl nebo v nějakém kontextu zažil. Záporné postavy nejsou jen záporné a i ty kladné mají své sympatické vrtochy. Divák samozřejmě ví, která z postav je na které straně, ale charakterová nejednostejnost hrdinů dává příběhům další cenný rozměr.

Zajímavá je konfrontace seriálu Špačkovi v síti času s Arabelou, dnes již klasickým seriálem (nejen) pro mládež. Toto srovnání se nabízí i proto, že ČT: D je nasadila do vysílání oba a ještě navíc v časovém sledu bezprostředně za sebou. Tady je potřeba uvést, že nový původní seriál Špačkovi v síti času v této konfrontaci více než obstál. Například svým epickým ztvárněním, kde se reálný svět a ten pohádkový jakoby samozřejmě vzájemně prolínají a vytvářejí jednotný fungující celek, který nejen baví, ale zároveň iniciuje u diváka vnímání pestrosti světa a lidí. To je pozitivum, které je v kontextu s velkou částí současné – a nejen té naší – audiovizuální produkce určené primárně dětem a mládeži vzácné.

Závěrem je třeba ocenit nejen režii Karla Smyczka a scénář Lucie Konášové. Výborná a atmosféru fantasy seriálu dotvářející je rovněž hudba Michala Pavlíčka a kamera Antonína Chundely. Zmínění tvůrci spolu s dalšími vytvořili po dlouhé době původní rodinný TV seriál, který by mohl být atraktivní i pro další generace potencionálních diváků.

Autor: Jan Jurek (článek vyšel v časopisu Synchron 4/2013)

No Comments Yet.

Leave a comment

You must be Logged in to post a comment.