RECENZE NA DIGITALIZACI FILMU AŽ PŘIJDE KOCOUR

Nově zdigitalizovaný film Až přijde kocour

Recenze Jiřího Šimunka

      Je čtvrtého srpna 2021. Zvláště zdůrazňuji o který rok se jedná. Je to totiž právě 10 let, co odstartovala éra digitálního restaurování filmových děl. Prvním tvůrčím počinem byla digitalizace významného díla Františka Vláčila „Marketa Lazarová“ v postprodukční firmě UPP. V té době  tam již byla k dispozici potřebná technologie, ale  zdaleka ještě nebylo ve všem jasno jak postupovat. V poměrně krátké době se jednoznačně prokázalo, že původní požadavek ze strany NFA, aby výchozím materiálem pro skenování byl zabezpečovací duplikační pozitiv, není z mnoha odborných hledisek správným řešením. To byl zásadní zásah do původní strategie vedení této instituce. Takže musel být ke skenování k dispozici originální negativ !!! Od této doby již nikoho  nenapadlo volit jiné řešení (až na dvě posléze vysvětlené výjimky), protože originální negativ poskytuje jednoznačně nejkvalitnější obrazové informace a zpochybňovat tuto skutečnost může jen naprostý laik, či ignorant. Je známo, že v dalším období prošel proces digitalizace dalším vývojem a zkvalitňování, zvláště pak při restaurování barevných filmů. V tomto směru bylo nepochybně dobrým počinem, že Ministerstvo kultury v letech 2014 – 18 umožnilo ve spolupráci s Filmovou fakultou realizovat projekt NAKI s vypracovanou metodikou DRA. Díky němu týmy kameramanů, ale i zvukových mistrů na vybraných filmových dílech precizovali optimální postupy, aby výsledný digitální obraz co nejvěrněji odpovídal původnímu autorskému vkladu. Ten vývoj ale nebyl přímočarý a bezkonfliktní. Řadu úspěšných digitalizací provedených ve fy UPP a České televizi vystřídala série, kterou si NFA objednal v Maďarsku. Bez účasti kameramanů a s výsledky obrazově velmi diskutabilními (např. „Starci na chmelu“, „Adéla ještě nevečeřela“, či „Adelheid“). Ale i v těchto případech byly skenovány originální negativy. V průběhu času jen u dvou filmových děl došlo k nedodržení této základní premisy. Byly to objednávky NFA – „Zborov“ a „Daleká cesta“ – údajně proto, že originální negativy byly v technickém stavu, který neumožňoval proces skenování a výchozí obrazová data byla proto získána z duplikačních pozitivů. Tolik několik základních informací.

      Píše se rok 2021. S velikou informační pompou se mohl čtenář či posluchač dozvědět, že vedení NFA se rozhodlo digitalizovat a restaurovat tentokrát v Itálii další významné dílo české kinematografie  „Až přijde kocour“ autorů Vojtěcha Jasného a Jaroslava Kučery. Některé informace byly ovšem znepokojivé. Především fakt, že k takto náročnému a zodpovědnému úkolu nebyl přizván žádný kameraman. Ale po všech peripetiích málokoho mohlo napadnout, že by toto mohla být jediná zrada. V tuto chvíli musím připomenout  některá zásadní fakta o vzniku tohoto filmu v r. 1963. Již scénář předznamenal, že nepůjde o standardní produkt Filmového studia Barrandov, ale po umělecké i realizační stránce se bude jednat o dílo podmíněné mimořádnými, do té doby nevídanými nároky. Šlo o rozsáhlá scénická řešení, náročné kostýmy, výběr herců a především rozhodnutí o vizuální podobě a v té době stanovené dosud nemyslitelné podmínky pro natáčení. Především formát cinemascope s čtyřstopým zvukovým záznamem a zvláště pak nadstandardně zajištěná filmová negativní surovina KODAK Eastmancolor. Samozřejmostí bylo nasazení prvotřídní kamerové techniky s vynikající optikou.

      Jednoznačně se proto rozhodlo o začlenění tohoto díla do projektu NAKI.  Součástí tohoto výzkumu pak bylo prověření technického stavu originálního negativu, ale i zvukových záznamů a byla jednoznačně shledána a potvrzena jejich nezpochybnitelná kvalita. A protože byla k dispozici poměrně zachovaná barevná kopie, mohlo nastavování a ladění vzorků proběhnout  na výborné úrovni. Samozřejmě v souvislosti s digitalizací celého díla v Itálii bylo možné si připustit ne zrovna optimistické scénáře, ale nikdy by nikoho zasvěceného nemohlo napadnout, že nejnovější výsledek úsilí NFA může mít tak skandální podobu.

      Informace před digitální projekcí dne  4. 8. na FAMU byla totiž velmi překvapující. Bylo sděleno, že výsledek, který uvidíme není založen na reprodukci z originálního negativu, ale z duplikačního pozitivu !!!!. Každý z přítomných kameramanů byl připravený kriticky hodnotit, jak v Itálii pojednali vizuální podobu digitálního přepisu, kde event. mohlo dojít  k nevhodnému obrazovému posunu, ale předvedená verze vykazovala od prvního do posledního záběru jednotný – dá se říci fatální destrukční  charakter, daný prostě tím, že došlo ke skenování z duplikačního pozitivu. Toto nemohl zachránit sebegeniálnější technický kolorista..Zkázu tohoto mimořádného díla – patrnou již od prvního záběru bylo možné sledovat v průběhu celé projekce. Tady se nedal přepokládat žádný zázrak. Takže : totální redukce barevné škály, jakýsi okrový přeliv přes „všechno“ a v důsledku toho např. minimalizace valérů v zeleném spektru, oblohy bez čitelného spektrálního rozsahu. Ale co je dále podstatné – ztráta ostrosti a rozlišovací schopnosti. Připomínám – jedná se o cinemascope, kde jsou vyšší nároky v těchto parametrech!!! Předvedené vzorky DRA z výzkumu v rámci projektu NAKI ukázaly v této konfrontaci, jak by mělo být toto dílo v r. 2021  prezentováno. Jde tady o to - a mohli bychom analyzovat postupně jednotlivé scény, že to nemohlo dopadnout jinak, než jsme viděli. Ovšem ve sdělovacích prostředcích s hrdostí tento produkt prezentoval NFA bez pocitů studu anebo např. na filmovém festivalu v Cannes. To je nehoráznost nejtěžšího kalibru.

      Tragédie tohoto příběhu byla v Klimentské ulici završena po skončení kontrolní projekce. Věc byla jasná a zřetelná. Ale přítomnost a argumenty odborných pracovníků NFA tomu dodaly další rozměr. Zvláště pak vyjádření pana Matěje Strnada, který se snažil obhájit řešení zvolené vedením NFA – ale jak??? Argumenty svědčily  o absolutní profesionální nekompetenci jeho, ale  i dalších pracovníků. Kdyby takto promluvil skladník, nebo řidič, který odváží a přiváží obrazové materiály – ale pan generální ředitel Michal Bregant takovéto osoby zaměstnává a hlavně na této úrovni nechává rozhodovat. Filmové dílo „Až přijde kocour“ si nepochybně zaslouží kvalitní digitální prezentaci. Ale to v žádném případě neposkytuje tato velmi pochybná verze. Otázka zní – bude někdy zájem tyto promrhané finanční prostředky znovu investovat ? Ale hlavně bude někdy zájem řešit pozici této značně kontroverzní postavy v osobě ředitele NFA ­­­­­­­? To on je za vše odpovědný a do dnešní doby za ním stojí dlouhá řada pokažených českých filmů. Film až přijde kocour je další z nich. Kolik jich ještě bude?

Jiří Šimunek

je filmový kameraman a digitální restaurátor

Foto: Martin Čech

Comments are closed.